50:50

Od Nového roku jsem nastoupil na rodičovskou. Tak jsem si na Tři krále řekl, že si během Masopustu řeknu, že u příležitosti MDŽ bych se pomalu mohl zamyslet nad tím, co si napsat do otcovského blogu, jehož slibováním už krásných deset neděl odmítám všechny dotazy, jak to s malou jde. To znamená úplně všechny dotazy, které na mě směřují, neboť jsem byl úderem první vteřiny první minuty prvního ledna v očích široké veřejnosti degradován/povýšen na matku (nehodící se škrtněte).

„Jo tak k tomu odkazuje ten tuze humorně dvojsmyslný název Zmatkování, to se mu ale povedlo, ten je zas ve formě, ostatně jako vždy!“ říkáte si jistě právě teď úplně všichni.

Dobré bylo, že díky výmluvě na blog budoucí mi bylo při každé společenské příležitosti (rozumějte té jedné hospodě, kam jsem se v roce 2020 dostal) umožněno nerušeně pít o samotě – protože na co se mě taky ptát jinýho, než jak to jde s malou? V nastalém tichu jsem se mohl střídavě propadat do sebelítosti, frenetického kontrolování zpráv z domova, konkrétně zda spinká a jestli se nebudí, a opojného šumu v uších, umocněného spánkovou deprivací.

Horší už je, že bloží mlýny melou pomalu, ale jistě, sliby se mají plnit a jednou jsem se do toho pustit musel…což sice na spánku taky nepřidá, ale aspoň tak mám zaděláno na bonusovou aktivitu při úpění ukolébavek mezi druhým a třetím nočním vstáváním.

Na mou obhajobu:
Deset neděl nic není, jen o něco kratší dobu z mojí zkušenosti trvá natáhnout ročnímu dítěti jedny punčocháčky.

Na vysvětlenou: 
Proč to vůbec píšu, když se mi nechce a sotva jsem ukončil několikaleté martyrium s psaním nové hry pro Tyjátr? Stojí za tím zájem ryze akademický. Místo odpovědi nechme promluvit jistého Marka Hermana, mistra v mistrování matek a profesionálního vykladače života, vesmíru a vůbec:

Herman: „Otcovská [sic!] dovolená? To je nesmysl. Může to fungovat u 0,01 % rodin.“

Smetana: „Jak jste na tohle číslo přišel?“

Herman: „Byl to jenom řečnický obrat, nemám na to žádný výzkum. Ale podle toho, jak se potkávám s lidmi, jak mluvím na přednáškách, jak čtu odborné studie, tak to bylo vyjádření toho, že to procentu je mizivé, vůbec bych to nedoporučoval.“(zdroj výroku: DVTV)

Trocha imsácké matematiky: 
V současnosti rodičovský příspěvek pobírá cca 5 000 obyvatel ČR vybavených pindíkem (zdroj výroku: MPSV ČR).

0,01 % z 5 000 mužů = 0,5 muže

Coby statistik-laik (totiž hypotetický vzorek, který celý život doufá, že se ho nějaký sběrač statistických dat jednou zeptá na názor) si svatou pravdu pana Hermana intepretuji tak, že půlka muže může být táta na rodičovské, druhá půlka muže bídně selže. A mezi těmito polovinami muže mé ženy se letos povede boj na život a na smrt. Jinými slovy to je 50:50, že nebudem s Madlou úplně marný.

A vidíte, blog Zmatkování už má svou hypotézu. Zvítězí ve mně tedy světlá, nebo temná strana rodiče?! Čtěte, sledujte a tápejte s námi. 

Zmatkování s Madlou věštíme světlé zítřky.
Stane se prvním blogem, co v životě dopíšu?